Notes Jana Kadlece

Včerejší večeře v Tyholttårnet byla báječná. Dobrá pizza (byť neitalsky buchtovitá), parádní výhled a především skvělá společnost. Eleni s Adamem jsou neskutečně prdlá dvojka. Po večeři jsme si ještě vyšlápli kopeček nad Moholtem, odkud byl další krásný výhled na noční Trondheim.

Pozorování polární záře jsem si, jak jsem předpokládal, neužil. V noci začalo pršet a hnusně bylo i ráno. Pršet sice přestalo dopoledne, ale zataženo bylo stále.

Měl jsem čas už jen na jeden zážitek: buď se v té klemře poplavím na Munkholmen, odkud neuvidím nic a zmrzlý a zmoklý se vrátím zpátky, nebo si budu hrát.

Ti, co mě znají, by hádali sebemrskačskou pouť na Munkholmen. Když ale zmíním, že alternativou bylo Vitensentrum, science centre — něco jako ten vědecký IQ park v Liberci (snad je fakt tam), budete mít jasno.

Je asi zbytečně zmiňovat slůvko interaktivní: všechno se tam mačkalo, točilo, šlapalo nebo posouvalo. Je tam zhruba 150 „atrakcí“ rozdělených do tematických částí: optika, elektřina, voda apod.

Drobnou nevýhodou je nepřipravenost na vysoké a anglicky mluvící lidi. Ano, je to místo určené hlavně pro školy, takže ke všem hejblátkům se kdokoli nad 175 cm bude muset ohnout. Beru. Ale ta absence angličtiny trochu zamrzí.

Abych byl přesný, část atrakcí anglické instrukce a vysvětlení měla. A další část vypadala, že je měla do doby, než je někdo odnesl. Ale některé plakáty nejevily ani snahu být přístupné komukoli nenorsky hovořícímu. Ovšem, pokud jste tvor zvídavý, snadno princip exponátu pochopíte, až ho uvedete do provozu. A je to v podstatě součást zábavy. Netočíte pasivně kličkou a přitrouble se neusmíváte, když se to hejbe, trochu u toho i přemýšlíte. Takže fajn.

Když už jsem měl cestu do centra, využil jsem ji k naplánování (a) nejkratší a (b) pro kufr nejpohodlnější cesty na nádraží. Vlak na letiště mi jede v 8.23 a cesta z Moholtu na Sentralstasjon zabere cokoli mezi 40 a 70 minutami podle toho, jak těžký je kufr, jestli je na cestě štěrk a bláto a jestli během kochání blbě nezahnu. A jestli odolám pokušení nasednout na kufr a ten kopec sjet.

I když jsem do centra chodil každý den, nikdy mě nepřestalo bavit koukat se okolo. Norské domečky, ostrůvky zeleně a výhled na řeku, moře a fjord. Dnes obohaceno o mlhu a opar nad městem. Půvabná podzimní atmosféra. Do toho ten chlad a štiplavý vítr… Jo, miluju podzim.

Docela se mi líbí, jak tady funguje rovnost. Netuším, jestli pro zaměstnávání existují nějaké genderové kvóty, nebo jestli si podobná povolání volí ženy samy, ale vidět křehkou, milou blondýnku, jak s klapkami na uších krouží sekačkou na trávníku u hřiště, bylo vskutku nečekané.

Poslední bod programu: nakoupit sýry. Ale v supermarketu byl snad každý, takže se omezím na konstatování, že Norwegia je moc dobrý sýr. :)

Ani nevím, jestli bych se s Trondheimem měl nějak loučit. Myslím, že jsme to s Adamem a Eleni skvěle zvládli včera. Dobré jídlo, krásný výhled, perfektní společnost. Jo, tuhle část mám asi za sebou.

Plán na zítra: stihnout vlak, naposledy se pokochat a v noci bezpečně přiletět do Prahy.

Dnes našlapáno: 12 345 kroků (jo, taky se mi to líbí)